Hornický spolek UD Hamr

Ač se manželce nechtělo (asi), byla mnou udolána k výpravě do země zaslíbené. Do země, kde čas zastaven byl v dobách minulých. Pro lidi, kteří mají dost západního stylu života je to jako výprava do oázy klidu. Alespoň na mě to tak působilo. Cestovali jsme vlakem do Košic, pak dále do Čierné nad Tisou a Chopu. Přechod hranic byl dosti zajímavý…ostnaté dráty, hlídkové věže s vojáky, kteří měli samopaly. U pasové kontroly hafo uniformovaných lidí. Až jsem se lekl, že se do té země nedá ani dostat. Leč stačilo vyplnit vstupní kartu a bylo hotovo…razítko do pasu a bylo.

Do odjezdu vlaku směr Solotvyno bylo skoro 12hodin a tak nás udolal místní „taxikář“ a odvezl nás tam autem. A tak se nám Solotvyno zjevilo o několik hodin dříve. Ubytování jsme sehnali u jedné „bábušky“ v chatičkách. A jelikož bylo celkem pozdě, tak se vybalila zavazadla a bylo vymalováno.

Jen pro upřesnění, jaké asi tak bylo počásko… při odjezdu z naší i Slovenské republiky bylo deštivo, záplavy a chladno. Na Ukrajině však bylo vedro, vedro a zase jen vedro. Kukuřice před sklizní, všude melouny a mnoho jiné zeleniny… Také jsme se hnedka druhý den spálili a to stačilo být venku ani ne hodinu.

A proč vlastně „mrtvé moře“? To je jednoduché, pro lidi znalé poměrů staré ČSR stačí říci původní název vesnice….“Slatinské doly“ Ano již od dob říše římské se zde těží sůl. Nu v dnešní době je tu sice provozní jeden důl, leč slouží spíše již jen jako sanatorium pro léčbu nemocí horních cest dýchacích.

V době naší návštěvy (r. 2009) jsem v místě pobytu našel doly dva. Jeden ruský (budován v době SSSR), který byl již v likvidaci. A jeden „český“, který byl dovybaven a dostavěn v době, kdy tato oblast spadala do naší republiky. Tento důl je dosud v činnosti a právě zde jsou ony „solné jeskyně“ Do dolu se dá za drobný úplatek podívat (myšleno dolů do podzemí)

Ale pořád jsem ještě neodpověděl, proč se jedná o „mrtvé moře“. Z podzemí se totiž voda přečerpává na povrch a dále do místních jezer, která jsou napuštěna jen a jen touto slanou vodou J a tak to funguje přesně jako v Mrtvém moři. Lehnete si na hladinu a nemůžete se potopit. Prostě jen plujete po hladině. Jde o celkem známou turistickou oblast, kam zajíždějí nejen místní, ale i návštěvníci z Ruska a Rumunska. Tato voda je totiž léčivá a stejně tak i místní velice černé, solné bahno. Ale češtinu jsme za celou dobu neslyšeli. Tedy slyšeli, ale od místních, kteří jezdí pracovat do ČR.    

Místo jako takové je plné rozporů. Na jedné straně chudinské domy a na straně druhé baráky, vypadající jako malé zámky. Jednou týdně je zde „bazar“ což je vlastně taková veliká tržnice. Dají se zde koupit všemožné věci za velice slušné peníze.  Krajina je velice krásná, jen na některých místech ji kazí skládky odpadků.

Cestu zpět jsme absolvovali vlakem do Batěva, odsud autem do Čopu a Užhorodu. Z Užhorodu pak dále autobusem do Michalovců a vlakem do Prahy. Cestu přes hranice nám zpříjemnila slovenská celní kontrola, kdy musel celý autobus vystoupit a nastala prohlídka všech zavazadel….no co vám budu povídat, buzerace jak sviň.