Hornický spolek UD Hamr

Loňská výprava byla koncipována v duchu „co je malé, to je hezké“ Ač tedy z původně plánovaného počtu 6 lidí nás nakonec bylo 8, tak i tak to bylo množství, které úvodní heslo naplňovalo. Krom části tvrdého jádra byla výprava obohacena i o dva nové účastníky, kteří ač budu předbíhat vlastně oproti nám ostatním slízli pověstnou smetanu. Jako počátek výpravy obecně posloužilo nádraží Praha hl.n. Vlastně tak jako doposud. Samozřejmě, že pro každého začínala jinde a jinak, ale 6/8 se nás srazilo právě v Praze „na hlaváku“ Odtud jsme jeli vlakem do Bratislavy. Rezervované kupé a jen kousek od restauračního vozu….. co více si přát. Cesta uběhla v pohodě a vlak téměř včas vyplivl naše postavičky ze svých útrob na první nástupiště nádraží Bratislava hlavná stanica ….. hej ….. ty kokso. Jelikož jsem cestu plánoval s velkou časovou rezervou – letadlo by na nás nečekalo – tak byl i dostatek času na okupaci nádražní hospody za účelem dobrého jídla i pití. Zde nás pak zastihla i zbývající dvojosmina a parta tak byla kompletní. Od nádraží už to šlo rychle – busem na letisko – zde vyčkat odbavení a pak hurá na palubu letadla. Pro některé členy výpravy to byl první let a jeden prý imitoval i semafor. V rámci kolegiality ho samozřejmě nebudu jmenovat :) Let byl včasný, tudíž ani náš taxikář nemusel čekat, a i v chlumu lidí byl vyhledán záhy :) Myslím, že byl vyhledán snáze, než všechny naše zavazadla. Odvozová kára parkovala na vzdálenějším z parkovišť a tak nás probrala a osvěžila procházka na studeném vzduchu a zmrzlým sněhem. Během této cesty se na našem zavazadle rozbila teleskopická rukojeť – no ve finále to nebylo jediné pošramocené zavazadlo z celé expedice :D Cesta k večernímu Kyjevu byla svižná. Horší už to bylo projet z jedné strany města na druhou… kdo zde byl tak ví, jaký je zde hustý provoz. No ale i tak cesta k našemu hotelu uběhla rychle. Po ubytování se byl ještě sraz v lobby baru nad pivkem a jídlem. Plány na další den a pak již jen spánek. Jelikož byl celý následný den volný – třídenní expedice do zóny byla až ten následný, z důvodu minimalizace rizik vycházejících z možné komplikace v dopravě – tak část skupiny razila do města, část nikam a část do měst a pak do aquaparku. I když abych byl přesný všichni ráno razili měnit eura za hřivny :) Nebo alespoň vybrat je z bankomatu v blízkém supermarketu. Já i s manželkou patřil do skupiny město + aquapark, a proto v batůžku nemohly chybět plavky. Díky vodnímu pobytu den rychle utekl a při vycházení ven již byla tma. Cesta zpět na hotel, sraz v lobby baru a večeře v pizzerii a pak již spánek před ranním odjezdem na třídenní expedici do zóny. Ta začala drobným překvapením, kdy místo slíbené guidky dorazil guid Igor. V tu chvilku mě polilo horko a přemítal jsem nad našim „itinerářem“ v zóně, který sem s Tanyou měl již probraný. No zkrátím to….. v postavě Igora nás potkalo snad to největší možné štěstí a tento malý, velký vtipálek nám přinesl ty nej nezapomenutelnější zážitky za všechny ty expedice předchozí. I když dodnes si vzpomínám na to příjemné husokožní mravenčení, když jsme do zóny vstoupili poprvé :) Již cesta do zóny z Kyjeva byla veselá. Krom toho, že nás Igor vzal na úplně jinou benzínku, tak mě cestou vzbudili kamarádi, jestli nechci Igora poprosit, aby někde ještě zastavil. Venku sem se pak dozvěděl, že se báli :D Že prý Igor cestou za volantem usínal, a oni jen nechtěli umřít… někteří nechtěli umřít mladí a někteří jen nechtěli umřít obecně. Já sem podřimoval, tak mi to bylo jedno, protože „sladká nevědomost“ Na hlavní checkpoint jsme dorazili v pořádku (stejně jen sýčkovali). Krátká pauza na suvenýry a po kontrole dokladů a povolení hurá za bránu a směr Černobyl. Ubytování v hotelu Desiatka, kde jsme v tu dobu tvořili jediné ubytované. Bylo to poznat i u oběda, kdy dorazila jen jedna skupina, jinak byl celý hotel pro nás. Celkem nezvyk oproti exponovanějším měsícům. Mělo to však i jednu velkou nevýhodu, kterou jsme zjistili hned večer….. neměli točené pivo. Jenže tou dobou už bylo nakoupeno velké množství tekutých zásob v místním magazínu :) Nicméně, abych nepředbíhal. Po povinné fotce u znaku města Černobyl se razilo za Leninem. Ano jde o onu poslední sochu Lenina. Zde byla krátká pauza, protože Igor musel do administrativního centra pro papíry a povolenky. Následně se jelo k Nové Arše….. tedy dle mého k hnusné montovně, jakých je všude přehršle. Prostě starý sarkofág měl své kouzlo. Nebýt nových členů ve skupině, tak se sem ani nejelo