Hornický spolek UD Hamr

Kamarád a nečlen Rob (ano ten Hagrid) mě po přečtení článku z první akce na Děvín kontaktoval, že by se chtěl podívat do té zmíněné pohádkové sklepoštoly. A že nejlépe co nejdříve, ještě lépe už zítra. Nu, a jelikož sem měl být po denní a tudíž celý večer již by bylo jen volno, tak jsem mu to přislíbil. Jako odměnu za tuto rychloakci jsem zneužil jeho vozítko k odvozu sena. Pak už jen večeře a chvilka čekání na kolegu Ivana a hurá na Děvín. Bylo výjimečně i slušné počásko, což v těchto dnech je doslova výhra v loterii.

Hrad byl v tuto dobu již opuštěn, bez výletníků a tak byl klid. Vystrojila se studna lanem a pak jsme postupně v pořadí já, Rob a Ivan slanili na její současné dno. Poté nastalo škrábání J ne brambor ale škrábání se (tam taky ne :-P) k díře do sklepení. Kupodivu bylo úspěšné a bez jakýchkoliv karambolů a nehod. Po krátkém průzkumu sklepa a zrevidování stavu od poslední návštěvy došlo na tradiční společné focení.

Jelikož chtěl Rob vidět i starou štolu nastalo plazení do „štoly hubených“ jak si ji dovolím skromně nazvat J Po otázce v půli cesty, zda náhodou Rob netrpí klaustrofobií, jsem se dočkal odpovědi, to já nevím a co to je? Nu tak jsem mu odpověděl, že to ji asi nemá, že to už by dávno poznal. No a jen co bylo více místa, už se za námi plazil i Ivan se slovy „Uf to sem si ráno bral Brufen na záda“.  Ještě před koncem štoly mě Rob i Ivan podlezli, abych se mohl vrátit pro foťák. Schválně jsem zkusil vylézt malinkou dírou ve stěně sklepení, a kupodivu se mě to podařilo i celkem rychle. Když pak vylézal Ivan s Robem, tak byl Rob naočkován, aby vylezl tou samou ďurou jako já. Krom toho, že to vypadalo jako by vylézal ze suchého záchodu, tak se ještě zasekl a musel být za naší společné pomoci vyproštěn.  Nu, a jelikož byla již venku značná tma, tak se celá akce přesunula k části „návrat na povrch“. Robovo první lezení po laně pomocí jumaru dopadlo na výtečnou a za chvilku jsme již všichni na povrchu…dobře naladěni skvělou akcičkou…a tím by mohl článek skončit. Nu ale asi si pokládáte otázku, odkud se vzal ten název se sovou. Nu to je jednoduché, to nejlepší totiž přišlo až cestou dolu z hradu J

Tma jak v pytli….jen hovor náš narušujíc všeobecné noční ticho….a tu náhle….3 (slovy tři) bedly. Nastalo focení a po focení trhání. Ivan, rodilý to houbař, si je chtěl vzít domů na řízky. Tak se utrhlo a šlo se dále. Když tu náhle….nečekaně….z ničeho nic….zahoukala, v té tmě až nepřirozeně, sova. Krom toho, že se nám málem trenýrky změnily ze suchých na kluzké, se Ivanovi připletla do cesty vyčuhující skála. A Ivan nekoukající na cestu, ale leknuv se jako my tím hukem, zahalekal a to již houby letěly vzduchem. Nu popravdě už sem ho viděl, jak běží po té prudké stráni dolů. Ale Ivan pašák to vybral a tak to skončilo bez úhony. Tedy jedinou úhonu měly houby, ale i tak je Ivan vzal  s sebou. Jestli je pak i snědl to již nevím. Ale s  Robem jsem po návratu vybuchl v smích a vynahradil si tak to soucitné ticho, které zavládlo tam na cestě.