Hornický spolek UD Hamr

 Nu kdo by čekal, že pohádky a filmy o vyústění „tajných chodeb“ ve studních jsou pravda že J Ale jen co sem se doslechl, že jedna taková pohádková studna je relativně kousek od našeho baráku, tak jsem neváhal a už se organizovalo.

Akcička tak na jedno odpoledne… I hezky dokonce bylo a tak nic nebránilo tomu vyrazit. Studna se nachází v areálu zříceniny hradu Děvín. Její skutečná hloubka je již asi podstatně menší, ale i tak bylo trochu strachu jak moc bude současné dno stabilní a jak nás udrží.

Po výstupu jak k tajemnému hradu v Karpatech naše skupinka dorazila na místo. Po příchodu musela nastat nejdůležitější část výpravy …. Jídlo a pití. Nu řekněte…s prázdným žaludkem do chřtánu země? Nu nemyslitelné!

Jen co se břicha naplnila pochutinami sletěla lana dolu a už to valilo J Když sem slanil dolu nastala chvíle ticha .. tedy vlastně dvě chvíle J nejdříve zda zůstanu stát nebo se náhle propadnu o několik pater níže….kupodivu sem zůstal stát.  A pak také ta druhá. Zda je pohádka pravdivá. No a ono opravdu jo. V obvodu studny je díra. Leč jak k ní. Ruce jak Saxána pořád ještě nemám L Nu tak se muselo trochu povylézt zpět nahoru a pak …. Jako scéna z akčního filmu. Rozhoupat se a snažit se zachytit u otvoru. Jelikož sem kluk od přírody smolný, tak se mě to samo sebou napoprvé povést nemohlo. A ani napodruhé a ani… no nechci se tu rozpočítávat a proto to zkrátím. Prostě na poněkolikáté sem se chytil. Úspěch největší….a myšlenka, zda sem si již nevyčerpal denní dávku štěstěny. Přece jen cedule u studny…“zde leží pochován Horáček Martin, muž z rodu nešťastníků, jenž zde v hrdinném boji s přírodou položil svůj ctěný život na portál matky země …..“

Pak se již slanil švarný jinoch Ivan, jenž měl již práci ulehčenou tím, že sem mu věnoval své ruce k chytání u otvoru. Proto se i jemu zdárně (nu a samozřejmě rychleji než mě) podařilo dostat do onoho chřtánu. Po krátké chodbičce vytesané v pískovci se otevřel středověký sklep. Nu ano nefalšovaný sklep tohoto hradu. Dvě komory přístupné a třetí zavalená. Ale jelikož máme oči všude, tak se nám rychle podařilo naleznout i vchod do středověké dobývky. Přímo pod hradem jsou celkem tři štoličky, kde se těžila železná ruda. Nevím ale, zda v té době byl svět plný elfů a trpaslíků, ale zde teda těžila banda trpaslíků. I mé hbité atletické tělo (berte s rezervou J ) mělo co dělat prosoukat se otvorem. Asi takhle, být někdo z nás klaustrofobik, tak by zde zajisté našel svůj hrob, nebo přinejmenším by dostal trvalou stříbřitou barvu vlasů. Ivan mající přeci jen trošičku větší břich než já se taky po chvíli zápasení dostal do chodbičky. To ještě nikdo z nás nevěděl, že otočit se zde k lezení nazpět bude zásadní problém. Nu odhadem je štola dlouhá tak 25-30m a pak končí něčím neidentifikovaným. Něco jak úpadnice a konec. A jak sem již předesílal, s problémem jak se otočit. No podařilo se nakonec najít jedno místo, kde se naše těla propletla, aby se dala náhle otočit směrem k návratu. Ještě pár fotek (hm nějak je nemůžu v té záplavě najít)a pak hurá k povrchu. Jinak celou akci jistil náš zdravotník z povolání, ženského pohlaví. Dnešního času již má manželka Jana. A střežila túze dobře….žádné zlé bytosti ani loupežníky za námi dolů nepustila.